Igloofest aneb party v -20°C

I přesto, že od této velké události uplynul už celý týden, tak ji mám stále velice živě v paměti. Hned po příletu do Montrealu jsme s Maruškou postřehly obrovské množství plakátů, které lákaly na největší senzaci montrealské zimy, a to Igloofest. Nejdříve jsme pořádně nechápaly, o co kráčí. Představovaly jsme si stavbu iglú, ledových soch a různé řádění ve sněhu. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistily, že se jedná o open air party, která bude pořádána ve třech lednových víkendech a to ve stylu elektro music. Takže nic pro nás, řekly jsme si. Nicméně neustálé tlaky okolí nás přesvědčily, že je to opravdu party, na které chce být celá Kanada, a že i když elektro hudba není naším favoritem, tak se budeme bavit, a že to opravdu stojí za to, a že nikdy už nic podobného nezažijeme, a že blablabla… a tak jsme se hecly a lístky si koupily. Kromě nás to naštěstí udělalo ještě asi deset známých lidí, takže jsme do toho nešly samy.

Přípravy byly opravdu důkladné. Nejdřív jsem se snažila sehnat co nejteplejší čepici za co nejméně peněz, a tak jsem vyrazila do „McGillovy armády spásy“ pro nuzné studenty a našla tam zadarmo šílený růžovo-zelený čepec i s rukavicema. K tomu jsem na sebe doma navlekla bundu, tři trička, troje kalhoty, čtvery ponožky a dvoje rukavice a jako sněhuláci jsme se s Maruš odvalily do Old Portu, kde to mělo všechno vypuknout. I přesto, že jsme se snažily celý večer doma poslouchat elektro, nějak nás to nebralo. Všechno se ale rázem změnilo po příchodu do iglú areálu (možná to bylo taky tím, že jsme se po cestě zahřívaly doma namíchaným rumem s kolou).

Stovky lidí se toužily dostat co nejblíže k podiu a oddávat se rytmům elektra (rozuměj tuc, tuc, tuc). My jsme nejdřív opatrně prozkoumaly poloiglů, kde byly dokonce polštáře na sezení, kotle s ohněm, u kterých se ohřívalo pár zmrzlíků (podotýkám ale, že nám počasí přálo – a myslím to vážně, protože nesněžilo a teplota se pohybovala okolo slabých -15°C, feels like -20°C), ledové bary nabízející pivo za 200korun a různé ledové sochy (nebo možná spíš láhve – viz foto). Pak jsme se ale najednou rozhodli dostat do kotle a šli trsat k podiu za doprovodu hudby DJ Egyptrixxe. Fakt mi to přišlo hodně směšné, protože já bych na takovou párty nikdy nešla. Všechny nás to ale nějak strhlo (kluky možná spíš zábly nohy) a tančili jsme jako o život. Takže sečteno a podtrženo, zase TAKOVÁ akce to opravdu nebyla, ale zkrátka tento festival patří k Montrealu. Koho jiného než Kanaďany by taky napadlo pořádat party pod širým nebem, když je venku -20°C, že? Ale my jsme tam byli!

Popsala bych vám těch party i víc, ale to byste si pak mohli myslet, že tu jenom piju. Opak je však pravdou. Rádi jdeme sice posedět nebo oslavit něčí narozky (což je v tak velké skupině studentů docela častá a běžná věc), nic ale nepřeháníme a jak vidíte, v pátek večer sedím doma a píšu blog. Nejvíc nás totiž baví se navštěvovat. Už se nám poštěstilo, že jsme šli oslavit narozeniny k Thajcům a ochutnali jejich superpálivé jídlo, taky jsme si domů přivedly dvě Korejky, které nám uvařily výbornou kari véču a celou jsme ji jedly hůlkama jako správné Asiatky. Minulý víkend nás navštívila Italka a s ní jsme zase pekly pizzu, takže máme prostě takové klidné večírky v teple našeho útulného bytečku.

A ptáte se co cestování? No, zatím není moc čas kvůli škole. Už mám ale zaplacený výlet do Quebec City, kde budou oslavy zimy a jedeme tam skoro všichni exchange studenti, takže to bude super. A třešnička na dortu – dneska jsme si s dalšíma holkama koupily dovolenou na Kubu. Máme tady totiž třetí únorový týden jarní prázdniny, kterým se sice říká „Study break“ nebo „Reading break“, takže hlavní náplní by mělo být studium a čtení, ale to jsem bohudík zjistila až náhodou dneska večer, což už bylo pozdě a výlet je objednaný. Máte se teda na co těšit! Posílám pusu a vkládám fotky na rajče, paaa Jitka