Procházky Montrealem

V dnešním příspěvku bych vás všechny ráda trošku provedla Montrealem nebo aspoň místy, které jsem stihla navštívit (zatím jich bohužel moc není). Montreal totiž podle mě není příliš turistické město, co se týká památek nebo nějakých zajímavých architektonických děl. Naopak všem návštěvníkům může nabídnout hromadu festivalů, akcí a aktivního vyžití. O tom jsme se mohli přesvědčit hned minulý víkend, kdy se v Old Portu konal za doprovodu hudby obrovský a překrásný ohňostroj, který byl už asi šestou sobotu v řadě.

A teď zpátky k procházkám. Několikrát za poslední dva týdny jsme se pokoušeli projít starou část Montrealu nebo vyšplhat na kopec. Naše snahy však vždy zmařilo počasí, lépe řečeno nás pokaždé zahnalo do podzemí, které se v Montrealu nazývá výstižně „Underground City“. Tento komplex budov, propojený kilometry tunelů a chodbiček, je označován za největší podzemní areál na světě. Rozkládá se na ploše větší než 12km² a zahrnuje stovky obchodů, restaurací, hotely, banky, kanceláře, také muzea, stanice metra a dokonce se nám podařilo jednou omylem zabloudit do střední školy. Nejoblíbenější je tato část Montrealu samozřejmě v zimě, kdy si stačí najít jeden ze 120 vchodů a pak se může člověk celý den schovávat před mrazivým počasím. Já jsem se v sobotu schovávala tak úspěšně, až jsem neodolala velkým slevám v obchodech a koupila si super kanadské boty (viz. obrázek), které jsou samozřejmě voděodolné a mají vydržet mrazy až -25°C. Myslím, že hned následující den se mi podařilo jejich vlastnosti pořádně prověřit.

Tak nádherné počasí, jaké bylo v neděli, nás už před obědem vylákalo ven. Mrzlo sice pořádně, ale celou dobu svítilo sluníčko a poletoval sníh, který je tady neuvěřitelně stříbrný a ještě se mi nepodařilo zjistit, čím to je. Celou naši cestu jsem tentokrát poctivě dokumentovala a fotky můžete vidět na jitcanada.rajce.net v albu „Mount Royal hike“. Mount Royal je někdy popisován jako malá hora, jindy jako velký kopec. Tak či onak, stoupání je docela strmé a než jsme se dostaly na vrchol, pořádně jsme se zahřály. Výhled ale stál opravdu za to. Docela nás překvapilo, kolik lidí mělo stejný nápad na túru jako my. Potkaly jsme desítky běžců, běžkařů, pejskařů, sáňkařů i obyčejných pěších turistů. Opravdu to vypadá, že v Montrealu je aktivní přístup k životu základ a nikoho neodradí ani extrémně nízké teploty. To se mi líbí!

Celou horu jsme obešly a narazily na Kříž (the Mount Royal Cross), který byl původně umístěn na vrcholu už koncem 17. století, ale roku 1924 byl nahrazen novějším se světýlkama. Obvykle tato 30metrová masa oceli v noci svítí bíle, kromě období po smrti papeže Jana Pavla II., kdy měl Kříž fialovou barvu.

Na druhé straně kopce bylo trochu víc srandy. Stovky dětí na saních nebo nafouknutých pneumatikách sjížděly speciálně upravené kopce a bruslily na zamrzlém rybníčku. My jsme si zatím daly na zahřátí jen horkou čokoládu, ale už plánujem, že se půjdem taky pořádně vyblbnout a užít si do sytosti zimních radovánek. Snad nám to krásné mrazivé počasí ještě vydrží.

Všechny Vás zdravím do jarního Česka!

PS: Vložila jsem pár fotek na jitcanada.rajce.net, tak prohlížejte a komentujte;-)