Montrealská "poprvé"

Je za mnou první týden v Montrealu. Prozatímní pocity? Nadšení, úžas, radost, údiv a taky trochu stesk (ale zatím jen malinký).

Všechno začalo prvním, pro Evropany velkým, pro Kanaďany nepatrným, mrazem. K tomu se přidaly první vločky sněhu a my se s Maruškou vydaly poprvé do školy. Jak už jsem psala ve svém dřívějším příspěvku, univerzita je opravdu rozlehlá. Náš hlavní kampus se skládá asi z 80 budov, které většinou nevypadají zvenčí vůbec moderně. Naopak celý areál se podobá království, do kterého se vstupuje majestátní bránou a vedle učeben, knihoven a knihkupectví tu člověk najde i množství restaurací, tělocvičen, klubů nebo nemocnici. Zkrátka jak to ve světě bývá zvykem - areál školy je takové město ve městě. Zatím jsem zdaleka neprozkoumala všechny jeho části... vždycky mě přejde chuť, když musím šplhat 10minut do kopce, abych našla svou učebnu. Zapomněla jsem totiž zmínit, že všechny ty nádherné domečky z vápence jsou vystavěny v kopci (nebo spíše hoře Mount Royal, podle které je Montréal pojmenovaný). A nyní pár profesionálních obrázků:

Co nás ve škole první den čekalo? V pondělí proběhl tzv. orientation day, čímž se rozumí krátké seznámení s pravidly školy, úpravy rozvrhů, vyřízení studentské kartičky, zdravotního pojištění a také poznávání dalších exchange studentů (exchange = výměnných). Docela nás s Maruškou překvapilo, že asi čtvrtka má asijský původ. Takže naši noví kamarádi jsou mimo jiné z Jižní Koreje, Thajska nebo Japonska a ani nechtějte vědět jejich jména – já si je taky vůbec nepamatuju. Proto si vymýšlí různé přezdívky jako třeba Pink, Ohm nebo Nok, které když jsem konečně dostala do hlavy, tak jsem zapomněla, ke komu patří. Oni jsou všichni tak stejní! Ale už mám pomůcky, např. Nok má opravdu hlavu jako nok nebo Engi vypadá trochu jako pes paní Vájové.

Určitě už čekáte, kdy začne nějaké učení. To přišlo hned druhý den – v úterý, což je můj nejtěžší anejdelší den, kdy mám sice „jenom“ čtyři hodiny, ale jsem ve škole až do 9 do večera a je to docela makačka na hlavu. I když je na McGillu obvyklá zátěž na semestr 5 předmětů, nám pro úspěšné absolvování stačí pouze 4, takže jsme se rozhodly této úlevy využít. Zapsala jsem si:

• Cross-cultural Management – Interkulturní management
• Consumer Behaviour – Chování spotřebitele
• HR Management – Řízení lidských zdrojů
• Brand Management – Řízení značky

Na rozdíl od českých škol tady nemáme vůbec přednášky. Veškeré vyučování probíhá formou interaktivních seminářů, kde je 10 – 50 lidí a ti jen nesedí, ale (někdy až moc aktivně) spolupracují s učitelem. Radši vám ani nebudu popisovat, co se v každém předmětu pro úspěšné zakončení požaduje. Vypadá to zatím tak, že na každou hodinu mě čeká nejmíň 40 stránek čtení v angličtině, do toho v průběhu semestru odevzdávat písemné práce a projekty a na konci každého předmětu vypracovat týmový projekt, který je většinou zpracováván u nějaké firmy. Hahaha. Bude to chtít asi trochu zabrat, ale stejně tu mám docela dost času, tak budu tento semestr pilně studovat. Vlastně jednu výhodu tento náročný způsob studia má – na konci semestru bych neměla mít žádné zkoušky. Veškeré body jsou totiž udělovány za projekty a práci na hodinách. Teď ještě nějaké získat.

A konečně něco zajímavého. Vedle učebnic, které na každý předmět potřebujeme a jsou mimochodem nepředstavitelně drahé (například učebnice do Brand Managementu stojí půlku mého měsíčního nájmu :-)), je povinnost mít taky tzv. CLICKER (klikr). Jedná se o malou destičku za 50 dolarů, která vypadá jako kalkulačka bez displeje. Tu si každý student aktivuje přes internet a potom během hodin učitelé občas položí nějakou otázku a úkolem studentů je na ni pomocí clickeru odpovědět, za což posléze dostanou body. Dál se clicker využívá taky při hodnocení prezentací a udělování bodů. Zatím jsme tuto zázračnou věcičku, která je na škole velkou senzací, nepoužili, ale už jsem si ji zaregistrovala a jsem zvědavá, jak celý systém funguje. Ještě pro představu přikládám obrázek:

Týden uplynul, zažila jsem méně či více zábavné hodiny, například 3hodinový blok Brand Managementu s učitelem Bobem, který během této doby vypil asi 3 energy drinky, běhal po třídě, pořád na nás křičel: „Are you with me?“, očekával, abychom na něj křičeli zpátky: „Yes, we are!“, dal nám z pedagogických důvodů ochutnat asi 5 druhů čokolád a na konci rozdal plastelínu, ať si máme doma s čím hrát. Zkrátka trošku takové vyučování, jaké většina z vás zná z amerických filmů. Ano, tak to tady opravdu funguje. Ještě abych doplnila vaše představy, tak samozřejmě většina studentů chodí na hodiny v teplákách, nejlépe značky McGill, přežvykuje a s učitelem si povídá jako s nejlepším kámošem. Já už jsem si jedny takové tepláky taky vyhlédla – jsou červené a přes zadek mají velkými písmeny napsáno McGill. Sice stojí 50 dolarů, ale aspoň mi pomohou zapadnout do toho severoamerického světa. Tím končím svůj report o škole. Letí velká zmrzlá pusa z Kanady.