11. – 14. 5. 2011: Národní park Banff

Vzhůru do hor! Canadian Rockies, po našem Skalisté hory, tvoří východní část kanadských Kordiller a na jejich území se rozkládá pět národních parků, z nichž jsme dva navštívily. Pro začátek jsme zvolily Banff – nejstarší park, založený v roce 1885, poté co tři železničáři objevili jeskyni s horkými prameny. Tím se Banff stal vyhledávaným místem pro turisty a dnes do tohoto města a okolní přírody přijíždí okolo 4 milionů výletníků ročně. Banff je nádherný po celý rok – v zimě hlavně pro lyžaře a v létě pro pěší turisty, cyklisty a horolezce. Park pokrývá horskou a ledovcovou oblast o rozloze 6 641 km², takže si dokážete představit, že míst kam si vyjít na „procházku“ je nespočet.

My jsme začaly odpoledním prozkoumáním malého turistického městečka, kde žije okolo 8 000 obyvatel, kteří musí prokázat „pádný důvod k pobytu v Banffu“, aby zde mohli žít, takže zde většinou pracují v místních obchodech, hotelech a restauracích. Městečko je poměrně malé, pokrývá plochu o rozloze necelé 4km² a dále se už podle federálních zákonů rozrůstat nemůže. Takže Kanada chrání svou přírodu, co to jde a já se vůbec nedivím. Ty krásy, které jsme viděly, nesmí být zastavěny dalšími Starbucksy a McDonaldy, to by byla věčná škoda.

Další den jsme nelenily, ráno si přivstaly a vyrazily na „hike“ (hajk), jak místní nazývají pěší túry. Předpokládaly jsme strmé stoupání, nevlídný terén a obrovské vzdálenosti. Trasy jsou však přizpůsobeny severoameričanům, takže my jsme skákaly po horách jako kanadské horské kozy a trasy zdolávaly v rekordních časech. Nejdříve jsme se vydaly na Tunnel Mountain (1 692 m), která dostala název podle plánované výstavby železničního tunelu, k té ovšem z ekonomických důvodů nikdy nedošlo. Při pohledu na horu jsme však zjistily, že původní indiánský název „Sleeping Buffalo“ je daleko výstižnější, v překladu znamená spící bizon a toho hora svým tvarem připomíná. Nicméně jsme zdolaly 5km trasu a naskytl se nám nádherný výhled na celé okolí (viz foto).

Jelikož je Banff nejvýše položeným městem v celé Kanadě, přesně ve výšce 1 383 m, na mnoha stezkách byl ještě sníh, a tak byly pro hikery stále uzavřené, což nám trošku překazilo plány na návštěvu jeskyní a vodopádů. Do toho se přidal silný vítr a déšť, takže jsme byly odpoledne uvězněné v hostelu. Druhý den jsme se snažily všechno dohnat, a tak jsme nejdříve absolvovaly 10km okruh kolem místních jezer a podél řeky, na které se už plavili první kajakáři a kanoisté. Odpoledne jsme sebraly poslední síly a vyšláply další kopec k Upper Hot Springs, tedy k horkým pramenům. Odtud vedla lanovka, která nás za 8 minut vyvezla až na vrchol hory Sulphur Mountain (Sírová hora) do výše 2 281 m, a to byl teprve výhled, panečku. Na vrcholku nás sice čekaly stále 2 metry sněhu, ale to jen přidávalo kouzlo horské atmosféře a nepopsatelnému úžasu nad tím, co všechno dokáže příroda vytvořit. Jakmile nám začaly omrzat prsty, sjely jsme se ohřát do přilehlých lázní, kde jsme se další hodinu rochnily v horkých minerálních pramenech o teplotě 40°C. Z venkovního bazénu byl nádherný výhled na okolní hory, a tak jsme si užívaly zaslouženou relaxaci, dokud jsme nevypadaly jako opaření vepříci.

Poslední den jsme věnovaly nákupu suvenýrů a ochutnávání místních pochůtek. Banff se kromě výborných hovězích a bizoních steaků proslavil totiž ještě nejlepší zmrzlinou světa, a to potvrzuji. Čokoládová a karamelová - mňaaaam! Abychom se jen tak neflákaly, tak jsme si půjčily na odpoledne superpohodlná kanadská kola a objely další jezera (Vermilion Lakes) s průzračně čistou vodou, rozloučily se s turistickým Banffem a vydaly se na další cestu, tentokrát do mnohem většího a divočejšího Jasperu.