16. – 17. 5. 2011: Jasper a kanadská fauna

Po dnu stráveném v autobuse jsme konečně dorazily do největšího kanadského národního parku Jasper, ubytovaly se v hostelu, který spíše připomínal horskou chatu, spaly jsme totiž v místnosti pro 40 lidí, a rychle začaly plánovat, jak efektivně strávit 2 dny v tomto království divočiny… samozřejmě jsme se rozhodly pro populární hike.

I přesto, že řidička místního autobusu vypadala dost skepticky, když viděla naše velké kufry a určitě si říkala, že jsme nejspíš do parku omylem zabloudily, následující den jsme ji přímo ohromily délkou trasy, kterou jsme zvládly ujít. Nejdříve jsme vylezly na místní horu Old Fort Point, odkud jsme měly nádherný výhled na městečko, hory, ale také nekonečně dlouhé vlaky. Ty nejsou v Albertě vůbec neobvyklé. Nákladní vlaky převážející rudy, dřevo nebo obilí jsou dlouhé minimálně 1 km a trvá i 5 minut než takový zhruba 150 vagonový vlak přejede.

Kromě vlaků se nám konečně podařilo potkat i nějakou divou zvěř z tzv. „Velké pětky“ – to jsou zvířata typická pro místní parky. Patří sem medvěd, los, jelen, vlk a elk. Vzhledem k tomu, že jsme měly určité problémy s tímto názvoslovím, pokusím se vám popsat, co je elk. Z taxonomického hlediska se oba druhy – elk i jelen – řadí do stejné skupiny, žerou stejné věci i se stejně rozmnožují. Avšak elk je mnohem větší než jelen, komunikuje hlasitěji a má odlišnou srst. Elk neboli Cervus Canadensis je druhým největším jelenem na světě a také je jedním z největších savců Severní Ameriky s váhou okolo 350kg. Doufám, že tento popis byl dostačující pro to, abyste se dokázali vcítit do naší situace, když jsme při poklidné procházce na místní kopec jednoho takového elka spatřily sedět v trávě asi 10 metrů od nás. Nejdříve jsme si sice myslely, že je to lama, ale po chvíli nám došlo, že jsme v mnohem nebezpečnější situaci, protože se elkové zrovna páří, samice mají mladé a některé stezky byly kvůli jejich agresivnímu chování dokonce uzavřeny. Naštěstí jsme vyvázly bez zranění, zachovaly klid a dokonce pořídily pár fotek. Ten den jsme elků viděly ještě minimálně deset, takže jsme se s nimi docela sžily a já jsem si říkala, jaká je to škoda, že se mnou nejel děda Slávek s flintou. To bysme si pak k večeři místo těstovin s kečupem udělali nějaký dobrý guláš…

Kromě hory jsme taky udělaly procházku kolem nádherných jezer Anette a Edith Lakes, ve kterých se odrážely zasněžené vršky hor, obdivovaly jsme umění golfistů na přilehlém greenu a užívaly si horského sluníčka před noční cestou autobusem do Vancouveru – města plného zeleně a Číňanů…